Pohádka o velkém rachotu
Bylo nebylo…Před XXX lety (v roce 2024 to bylo již 32 let), za sedmero zatáčkami a dvěma železničními přejezdy v hospodě pod horou Tábor
se sešla na kamarádových narozeninách partička muzikantů, kteří se znali z hospody a společných vandrů. Po pár pivech si řekli, že by z nich
mohla být světoznámá kapela a proto začali hrát po těch hospodách hrát ještě více.
Sestava se v následujících pár letech ještě formovala a tužila podle toho, kdo se na jaký nástroj naučil hrát a kdo si co pořídil.
V kapele se objevila vedle kytar a basy piva ještě basa hudební, čímž nástrojový park kapely nadlouho ustrnul. Tedy ustálil.
Ze všech hospod si kapela nejvíc oblíbila malebnou hospůdku na Košově a na její počest si začala
říkat „The Koshow Pub Rachot Banda„. Tento název se po pár rumech zdál naprosto geniální, světový a nadčasový, leč ukázalo se,
že zdaleka ne všichni pijí rum. Byl proto přijat krycí název Rachot Banda, který, jestli neumřeli, se používá dodnes.
Do kapely přibyla rytmika v podobě bubínku, činelu, rýže, dřívek a všeho možného, co rachotí a pod tlakem veřejnosti, že rachotu je málo,
i zvuková aparatura. Tím se kapela stala i nepřeslechnutelnou.
Záhy se zjistilo, že aparaturu musí také někdo nastavit a obsluhovat. Šťastnou shodou okolností se podařilo zlákat nejen zvukaře,
ale v jedné osobě i dalšího muzikanta do party. V kapele se objevila elektrická kytara a k definitivnímu začlenění kytaristy/zvukaře
do hudebního tělesa už brání jen malý detail – jediný nemá dceru a tudíž dle stanov sdružení mu byl přidělen status stálého hosta
a velkého + kapely. Toto ale bylo změněno v roce 2008 udělenou vyjímkou ze stanov a byl přijat za stálého člena RB.
Přibylo bluegrassové banjo, bez kterého si to už kapela ani neumí představit. I Emi se naučilo hrát.
Ale bohužel také kapela přišla o zpěvačku Magdu, která už nechtěla s Bandou pokračovat.
Status občasného oblíbeného hosta přešel na mandolinistu Zdendu st. a občasného mobilního kytarového zaskakovače Panthera. Dobře, že jsou !
Rachot Banda+ překračuje hranice regionu, vyráží do pražských hospod a na zahraniční turné na Slovensko, která jsou sice velmi náročná,
ale taky nezapomenutelná. I na muziku při nich došlo.
Kapela udržuje a udržovala přátelské muzikantské vztahy s minimem pomluv ať už v minulosti s bývalými rovenskými Rebely nebo už také bývalými
semilskými Johny Walker Band, stále existující kapelou NABOSO z Rokytnice n/Jiz., písničkářem a bavičem a stand-up komikem Arnoštem Frauenbergem
či dnes už také bývalými slovenskými Wandráky (dříve Doliňáky => ještě dříve Bomogo).
V roce 2002, při svém výročním koncertu k 10 letům existence, právě s nimi „zavařili“ na Géčku natolik v pohodě,
že se koncert za rok opakoval a od té doby tomu nebylo dlouhé roky jinak.
Bohužel bylo legendární lomnické Géčko v roce 2021 po 42 definitivně zrušeno a prodáno a dnes je tam vietnamský obchoďák 🙁 R.I.P.
I Covid 19 kapela přežila, i když to bylo pěkně na palici, pauza byla dlouhá…
Vydání CD se zatím neplánuje, protože ještě není k dispozici nahrávací technika, která by obsáhla atmosféru Rachot Bandy+,
ale ve vlastním vydavatelství RB Records bylo vydáno (v omezeném množství 6ks) prvotní CD již zmiňovanému písničkáři Arnoštovi.F.
Že to bylo CD nanejvýš úspěšné dokazuje fakt, že celý náklad byl okamžitě rozebrán.
Plány do budoucna má kapela dalekosáhlé, ale kam až dosáhnout se v tuto chvíli takhle z hlavy dá těžko odhadnout.
Každopádně, jak praví klasik Jarek N., dokud se zpívá (a pije rum – pozn. RB+), ještě se neumřelo.
Dobrou noc, děti.